„Maso jako takové chuť v podstatě nemá, musí se vždy upravovat a dle toho se odvíjí jeho výsledná chuť,“ říká Kateřina Savická, majitelka a provozovatelka pražského bistra Mooi zaměřeného na rostlinný kebab. Společně jsme se bavily o veganství jako životním stylu, o předsudcích a lenosti společnosti, ale také o rozmanitosti, které alternativní produkty nabízí.
Co ve svém byznyse nabízíte a z jakého důvodu jste se rozhodli jít veganskou cestou?
Nabízíme rostlinný kebab a belgické hranolky. Naše veganské “NeMaso”, které se točí na typickém doner grilu, je momentálně v Čechách raritou a jsme jediní, kdo takový produkt nabízí. Veganskou cestu jsme si vybrali z ekologických a etických důvodů. Nechceme samozřejmě lidem říkat, aby se stali vegany. Pouze chceme ukázat, že i bezmasé jídlo může být výborné a tím přispět k narůstajícímu ekologickému myšlení společnosti.
Veganství je životní styl, o co v něm podle vás jde, jak ho vnímáte osobně?
Ano, je to životní styl. Ovšem neznamená to, že každý vegan je stejný, jí stejné věci a žije předem daným způsobem. Nějaká definice veganství samozřejmě existuje, ale dle mého by si každý měl najít to, co je mu příjemné, přijatelné a udržitelné pro něj osobně. Jedná se zejména o jakoukoliv změnu, úpravu jídelníčku, zamýšlení se nad tím co a kde kupuje. Vegani z definice nekonzumují živočišné výrobky – např. nenakupují ani kožené oblečení (což se obecně moc neví), třídí odpad a tak dále. Jednoduše řečeno se snaží o co nejmenší ekologickou zátěž. Pro mě ale veganské smýšlení není spjato pouze se zacházením se zvířaty a záchranou planety. Jedná se o porozumění, toleranci a ohleduplnost obecně – i k lidem bychom se měli chovat s úctou, pochopením a snažit se vzájemně si pomáhat a držet za jeden provaz.
Kateřina Savická.
S jakými třemi předsudky od společnosti se nejčastěji v rámci svého byznysu setkáváte?
Nejčastější asi něco ve smyslu že to “nebude chutnat dobře”, že to bude “hnusný“, nebo že bez masa to nejde. Zde mě vždy pobaví reakce na můj argument, že maso jako takové chuť v podstatě nemá, musí se vždy upravovat a dle toho se odvíjí i jeho výsledná chuť. Dalším je předsudek ve smyslu, že když náš produkt lidé jednou ochutnají, začneme je přesvědčovat o naší pravdě, musí se stát vegany a už si nikdy nedají svůj oblíbený steak apod. Ale co pozoruji nejvíce je obava, strach z něčeho neznámého a lidé ze své podstaty neradi mění cokoliv, k čemu byli odmalička vedeni a čemu jsou naučeni.
Vnímáte Českou republiku ve vztahu k veganství jako pokrokovou a jak si stojíme v Evropě, popř. ve světě?
Určitě, jsme pokrokoví i ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Rozhodně nejsme ti nejprogresivnější – třeba oproti Německu jsme malá země a vše u nás trvá delší dobu, než se usadí a přijmeme to za své. Nevím jak moc je relevantní srovnávat nás s rozvojovými a chudými zeměmi, kde pro to podmínky nejsou. U nás je nabídka taková, že ty možnosti máme. A myslím si, že je čím dál více využíváme a lidí, které alternativní stravování zajímá, je pořád více.
Myslíte si, že pandemie pootočila vztahem člověka k přírodě ve smyslu jeho dopadu na planetu?
Já jsem se tedy osobně s nějakou změnou díky koronaviru nesetkala. Rozhodně si lidstvo uvědomilo, jak jsme všichni vzájemně propojení a že se celý svět nějakým způsobem prolíná a ovlivňuje. Ale nejsem si vědoma nějaké drastické proměny, minimálně ne v mém okolí.
Co je podle vás v oblasti potravinářského průmyslu a stravování tím, co má do budoucna pro planetu udržitelný směr a proč?
První, co mě napadá, je samozřejmě omílané téma omezení masného a mléčného průmyslu. Ty jsou z ekologického hlediska pro planetu velice tíživé a náročné. Ať už co se dopadu týče, tak i toho, že neskutečné množství surovin a potravy se pěstuje právě pro hospodářská zvířata určená pro masný a mléčný průmysl. Přitom je známým faktem, že v některých částech planety – zejména v rozvojových zemích – by investování alespoň části této produkce mohlo pomoci tamní podmínky obrátit k lepšímu. Udržitelné je pouze uvědomění si a otevření se realitě. Přijmout skutečnost, že se to děje. Kdyby každý člověk byl ochoten např. jedno jídlo denně – nebo třeba i týdně – zaměnit za lokální rostlinnou stravu, tak jemu osobně to pomůže trochu se očistit a globální efekt by to mohlo mít opravdu veliký. Pro udržitelnost a naši planetu je v tomto obrovský potenciál a přesně o to se snažíme v našem bistru – můžete si pochutnat a zároveň přispět.
Alternativy k živočišným produktům jsou čím dál tím běžnější, proč by je podle vás měl člověk, který s nimi dosud nepřišel do kontaktu, vyzkoušet?
Už třeba jen proto, aby si každý mohl za sebe říct, zkusil jsem to. A zjistit, jestli ano, nebo ne. Z mé zkušenosti většinou člověk přijde na to, že to jde. Ale to se dostávám k lidské pohodlnosti a morálce. Nehledě na to, že zkusit se má vše, jak se říká. Zkrátka si zkusit koupit jednou místo klasického řízku rostlinnou alternativu, která navíc chutná v podstatě autenticky. Není to omezování osobní svobody, nikdo neříká, co máte dělat, s kým se oženit, v kolik máte ráno vstávat. Jde jen o rozmanitost, objevování, o možnost, která se vám nabízí. A dnes se navíc k těmto alternativním produktům dostanete opravdu téměř kdekoliv, takže i argumenty typu “nemám to jak vyzkoušet“ jsou za mě osobně opět jen výrazem pohodlnosti a stále převládající laxnosti.
Je flexitariánství celosvětově cestou současné společnosti a proč?
Rozhodně! Jakou jinou cestou bychom se měli vydat? Je dokázáno, co konkrétně obecně škodí a jakým způsobem se na tom každý z nás podílí. Nehledě na zdravotní následky nadměrné konzumace živočišných produktů. Mě vždy pobaví, že lidé mají pocit, že jim říkáme, jak žít, a to nejsme, podotýkám, žádní aktivisti. Avšak, že to, jak žít a co jíst, společnost automaticky přijímá od mléčného a masného průmyslu skrz jejich reklamy a propagaci, to je ovlivňování, často podprahové, které si lidé neuvědomují. To mi opravdu přijde vtipné! Ale jak jsem říkala výše. Něčemu jsme naučení a změnit to naprogramování je opravdu těžké. Přitom by stačilo pozastavit se nad tím. Uvědomit si, že ze mě někdo má profit a že to jde změnit. Jsme to jen my sami, kdo sám za sebe může převzít zodpovědnost.
Jakou alternativu masa – „fake meat“, máte osobně nejraději?
Určitě naše “NeMaso”, jehož chuť a strukturu pilujeme už opravdu dlouho. Ale za mě každá alternativa může chutnat skvěle. A jelikož je jich dnes už nepřeberné množství, má každý možnost najít si tu svoji, která mu nejvíce vyhovuje. Já osobně miluji uzené tofu, seitan a rostlinné klobásky.
Na co byste pozvali člověka, který si chce vyzkoušet alternativu k masu?
Tak samozřejmě na náš kebab. Určitě i na Beyond Meat pro zaryté masožravce a výrobky od Lindy McCartney.
Bistro MOOI
Mooi je první rostlinný kebab na kebab grilu v ČR a zároveň parta kamarádů. S celým konceptem přišel Zdeněk Třos a Nikola Novosádová před dvěma lety v Brně, kde najdete bistro Mooi v OC Dornych. Minulý rok se díky frenšízingovému konceptu otevřelo bistro Mooi také v Praze. Stojí za ním Katka Savická, která otevřela pobočku v listopadu v Černé labuti. Mooi se zaměřuje na döner kebab v pitách, tortilách a na belgické hranolky, které smaží na speciálním slunečnicovém oleji.
Otevírací doba v Černé labuti:
Po – Ne: 11:30 – 20 hod.
Více na: www.mooi.cz
Facebook: @mooibistro
Instagram: @mooi_cz
